Agility

Určitě znáte klasický koňský parkur - na vyhrazeném prostoru jsou umístěny skokové překážky, které jezdec s koněm absolvuje v předem určeném pořadí. Z toho kolem roku 1978 v Anglii vznikl pro psy sport zvaný agility. Cílem je, aby psovod se svým psem překonal trať s překážkami ve správném směru a pořadí, bez chyb a v co nejlepším čase.

Je to pro psy jedna z nejpřirozenějších aktivit – pes ve smečce (společně se svým pánem) spolupracuje při překonávání překážek v honbě za kořistí. Kořistí se stává pamlsek či hračka a pochvala na konci každého parkuru. Je to sport, který prospívá fyzické kondici psa i psovoda a velmi dobře upevňuje vztahy mezi psem a pánem. Kromě toho je každý trénink i závod výbornou příležitostí pro socializaci psa – jinými slovy pes se v tomto prostředí naučí stýkat s ostatními psy i lidmi, zvykne si na ně, ztratí strach a tím se eliminuje jeho agresivita z tohoto strachu plynoucí.

Další informace o agility najdete na Wikipedii a na řadě specializovaných stránek.

Tibetský teriér a agility

Agility cvičí se svými tibeťáky u nás i ve světě řada majitelů. Je známo, že tibetští teriéři jsou veselí a hraví společníci a také výborní skokani, takže agility se jim určitě bude líbit. Nejsou sice nejrychlejší z nejrychlejších, ale na rozdíl od nejznámějších "agiliťáckých" plemen, jako je např. border kolie či šeltie, jsou přemýšlivější a přesnější v daných úkolech.

Přesvědčit ale tibeťana, že agility je bezvadná věc, může být ale zpočátku poněkud tvrdší oříšek. Tibeťák se rychle učí, je inteligentní, spontánní a temperamentní. Ale nikdy se nenechá do ničeho nutit, vždy si bude chtít dělat to, co sám uzná za vhodné, a nad každým příkazem bude přemýšlet, jestli má pro něj nějaký smysl. Je tedy třeba najít cestu, jak tibeťáka k agility správně motivovat - drilem u něj nic nedosáhnete. Když jej ale naučíte, že je to pro něj i pro vás výborná zábava, zažijete určitě spoustu legrace!